Škvařilovi

SICÍLIE 1998
San Vito Lo Capo
San Vito lo Capo je malé městečko (myslím, že je to město, protože je tam POLIZIA MUNICIPALE, kostel, pošta, škola a dvě banky) ležící na severozápadním výběžku Sicílie (region Trapani) pod majestátní horou Monte Monaco. Podle informací skalních českých rekreantů je to nové, rychle se rozvíjející přímořské středisko. Kromě koupání v teplém a většinou velmi čistém moři, opalování na dlouhé a široké písčité pláži, pěstování tradičních italských požitků jako je pojídání pizzy a zmrzliny je možno podnikat krátké procházky - samotná prohlídka San Vita a blízkého okolí potěší i náročného. Pro méně pohodlné se nabízí atraktivní výlety do blízkých hor i podél méně navštěvovaného divokého pobřeží.
Panoramatický pohled na přístav a horu Monte Monaco. Fotografováno těsně před západem slunce, kdy se vápencové skály zabarví do červena. Tento snímek je smontován ve Photoshopu ze dvou samostatných fotografií, což je přes všechnu snahu vidět.
Pláž i město leží vpravo a za zády, vlevo vybíhá pobřeží do mysu Lo Capo s funkčním majákem.
Toto je nejvyšší stavba ve městě (kromě majáku).Jako mnoho italských kostelů má impozantní, historicky původní zevnějšek (14. stol.), ale méně atraktivní interiér - v tomto případě nevýrazné baroko.
Na rozdíl od většiny jiných přímořských letovisek zde nenajdete panelákové superhotely. Největší místní hotel má dvě patra.
Tak tady v tomto domku jsme bydleli téměř čtrnáct dní. Okna jsme ale měli do dvorku, což je v těchto klimatických šířkách příjemné. K moři je to odsud asi 10 minut, obchody za rohem.
Pohled z polozastřešeného dvorku. Polovina je zakryta plexisklovou krytinou a tvoří příjemnou terasu, kde jsme trávili převážnou dobu našeho pobytu uvnitř. Na volném prostranství rostou palmy, citronovník a jiné exotické rosliny. Snímek má název "Zdena věší prádlo pod palmami"
Pohled do jedné typické místní ulice. Ty vozíky jsou zde jako dekorace a držák pro popínavé rostliny. Typickým prvkem výzdoby jsou girlandy květin a jiných pro nás exotických rostlin. Většina ulic hýřila barvami , a to bylo v září - jaké to musí být v květnu a červnu.
Tyto uličky se velmi dobře fotografují, protože jsou přes den liduprázdné.
Tak toto byla naše velmi oblíbená zábava, kterou doma vůbec neprovozujeme. Gelato picollo misto, někdy za 1000, jindy za 2000 lir, podle nálady prodavače, který sázel zmrzlinu (aspoň 20 druhů) špachtlí do kornoutu, takže žádná přesná míra. Ale i za tu tisícovku toho bylo dost.
Nikde v celé Itálii jsme neviděli u nás kdysi tak populární italské zmrzlinové automaty. Všechno ruční práce.
Jeden z pokusů (a myslím, že nejlepší) o noční snímek. Místo, odkud jsem fotografoval leží na skalním útesu nad San Vitem. Vede tam taková opuštěná silnice přes zdánlivě neudržované pozemky a opuštěné lomy. Místo jako stvořené pro mafiánské pikle.
Na tento záběr jsem čekal skoro hodinu až se měsíc dostane k hoře. Za mnou stála nějaká opuštěná fabrička a tmou se plížily krávy. Mafiáni žádní.
Pohled na "hlavní třídu" San Vita v době, kdy tam začíná být živo, což je nejdřív po dvacáté hodině a později. Není zde žádná zvláštnost potkat skupinky skotačících dětí předškolního věku kolem půlnoci a to i ve všední dny. Většina obchodů je otevřena do deseti hodin, gelaterie pizzerie a jiné podniky bůhví do kolika, přes půlnoc jsme to nikdy nepřetáhli.
Typická fotografie do rodinného alba. Pláž je asi 50 m široká a nejméně 1 km dlouhá. Na většině míst je ještě 50 m od břehu vody po prsa. Vlny někdy žádné, někdy velké. Místy se vyskytují pásy mořské zvadlé trávy, pokud to někomu vadí,jde o pár metrů dál, kde je absolutně čisto. Frutti di mare (škeble a jiné mořské potvory) je nutno hledat v písku s trpělivostí lovce perel. Pláž se skoro denně upravuje jako sjezdovka. Jediná vada na kráse - v písku je plno vajglů.
Podél pláže vede ulice lemovaná palmami a malými hotýlky. Na jednom konci je přístav, na druhém přechází do opuštěného, kamenitého pobřeží.
Toto není Dan v buši, ale při výstupu na Monte Monaco. Český turista, zvyklý na schůdné a hlavně značené cesty je zde na rozpacích. Ale právě to dává výletům punc dobrodružství a zajišťuje liduprázdnost místních hor.
Monte Monako má 532 m n.m. a dá se to udělat (pokud znáš cestu) za dvě hodiny. Nahoře je jenom skála, pár opuštěných rostlinek a úžasný rozhled.
Poprvé jsme tam byli všichni tři, počasí i rozhled byly fantastické. Udělal jsem spoustu fotek,jenže když jsem chtěl založit nový film, zjistil jsem, že ten předešlý se vůbec neexponoval (nechytl se do cívky).
Za dva dny jsme tedy chtě nechtě museli nahoru znovu (Zdena odmítla), protože bez snímků z Monte Monaka se nedalo odjet. Počasí už nebylo tak ideální, před vrcholem jsme dokonce solidně zmokli a záběry jsem musel pracně dolovat mezi mraky.
Zde je typický pohled na San Vito: nahoře vzadu je mys Lo Capo s majákem, my jsme bydleli někde na hraně snímku.
Ve stejný den jako druhý výstup na Monte Monako jsem Zdenu vytáhl odpoledne na "procházku", kterou jsem si vytipoval při pohledu z hory. O půl páté odpoledne se počasí vylepšilo a tak jsme se vydali po příjezdové silnici asi 4 km na jih. Zde jsme se dostali na západní pobřeží poloostrova a podél moře jsme se vraceli zpět až k majáku v San Vito. Téměř po celé této zpáteční cestě jsme měli po pravici padesátimetrový skalní útes a rozbrázděný kamenný břeh po levici. Mezi tím se táhl přechodový svah s bujnou vegetací a žádnou cestou. Ve snazší orientaci nám pomohlo stádo koz, které tam měly vyšlapány téměř neviditelné cestičky.
Samozřejmě, že na této trase jsme nepotkali žádnou lidskou nohu. Přestože jde o náročný výlet, doporučuji ho každému, kdo chce vidět víc než moře a pláž.Tento typ turistiky se tu zřejmě nepěstuje, snad jen pár střelených Čechů se odváží mimo civilizované cesty.

Florencie | Řím | Cesty po Sicílii | San Vito Lo Capo | Rezervace Lo Zingaro
| Sicílie 1998 | Obrázky z cest | Škvařilovi | WEB