Škvařilovi
SICÍLIE 1998
Z cest po Sicílii
Břehy Sicílie jsme poprvé zahlédli 29. srpna a to ve čtyři hodiny ráno z parkoviště nad trajektovým přístavem Villa San Giovani. Byla sice ještě tma, ale Messina svítila jak vánoční stromek a po moři se couraly trajekty a jiné neidentifikovatelné plovoucí objekty (USO - Unidentified Swiming Objects). Zahlédli jsme i mohutné konstrukce stožárů elektrického vedení, které kdysi dodávalo potřebnou "šťávu" z kontinentu na ostrov. Dnes už dráty zmizely, jednak má Sicílie vlastní zdroje, jednak jsou na dně úžiny položeny kabely. Mezi sloupy je mesinská úžina nejužší (asi 500 m).
Sicílie s hlavním městem Palermem je jedním z dvaceti italských regionů, největší ostrov ve Středozemním moři a kolébka mafie.
Po informacích o mafii jsem sice na internetu nepátral, ale po dvou týdnech pobytu na Sicílii jsme dospěli k názoru, že mafie se odstěhovala do USA (Cosa Nostra) a do postkomunistických států včetně ČR (krycí název dosaďte sami).
Pohled vhodný na titulní stránku katalogu cestovní kanceláře. Toto je Castellammare del Golfo, poslední větší město asi 30 km před San Vitem (při cestě tam). Skutečně atraktivní pohled na krásy sicilského pobřeží.
Přístav v Trapani. Trapani je hlavní město stejnojmenného sicilského regionu, který zabírá západní část Sicílie a přilehlé ostrovy Favignana, Levanto a Marettimo, ležící na dohled města. K provincii patří také ostrov Pantelleria, který leží blíž k Africe než k Sicílii.
Město jsme navštívili v rámci fakultativního celodenního výletu. Sympatické přímořské město s krásným parkem - netušil jsem, že může existovat fíkus, který má kmen pět metrů v průměru.
Pohled na Trapani ze silnice do Erice. Velice fascinující pohled, navíc v ten moment krásné počasí.
Velikost a rozlišení tohoto snímku nedovolí zahlédnout i ostrovy na obzoru (na původní fotografii vidět jsou).
Historická část města se nachází na úzkém poloostrově, který vybíhá vstříc ostrovům.Kromě obhlídky několika historických objektů jsme navštívili místní tržiště (s ohledem na velikost města asi jedno z mnohých), kde jsme odolali nabídkám různých mořských potvor. Proti hroznům a nektarinkám jsme neprotestovali.
Vstupní brána do Erice. Před ní parkoviště a několik telekomunikačních stožárů, které v tomto prostředí působí jako pěst na oko.
Erice je velice staré město, které leží ve výšce 751 m n. m. přímo nad Trapani. Město je obehnáno hradbami a pamatuje už fénickou civilizaci.
Na tomto je patrná krásná dlažba, kterou je vydlážděna většina místních ulic. Město má převážnou část opravdu historických budov, novější stavbu zde prakticky nenajdete.
Nejstarší a největší chrám ve městě - La Madrice di Erice. Stavba pochází ze 14 století, vnějšek je původní, ale vnitřek byl zajímavě rekonstruován v 19 století. Nezvyklá je štuková výzdoba klenby, která je krásná, ale k vnější fasádě se jaksi nehodí.
Vlevo je vidět kousek zdiva přilehlé věže, ale tu jsem neměl šanci dostat do objektivu. Zajímavých objektů je ve městě mnoho, ale díky úzkým a křivolakým uličkám a 50 mm objektivu se zorným úhlem 46° jsem neměl žádnou šanci.
Místní hrad a výborná rozhlídka do širokého kraje. Je zde vidět (při pěkném počasí) větší část regionu Trapani, včetně mysu Lo Capo, který je odsud dobrých 20 km vzdušnou čarou. V inkriminované době se však pokazilo počasí. I když okolo svítilo slunce, na Erice seděl mrak, který dělal z okolní krajiny flekaté maskáče a zhoršoval světelné podmínky pro atraktivní panoramatické snímky. Ty které jsem dělal, opravdu za moc nestály.
Pěkné na koukání, mizerné na fotografování.
Santo Stefano di Camastra - ráj pro milovníky keramiky pohladí i nespecializovaného návštěvníka. V tomto městě, které leží na staré silnici podél pobřeží mezi Palermem a Messinou (už v regionu Messina) jsme se na kratký čas zastavili na zpáteční cestě. Město je pozoruhodné množstvím keramických dílen a obchodů, které jsou snad v každém druhém domě. Keramika všeho druhu, od uměleckých historických skvostů za miliony (lir) až po téměř kýčové výtvory za pár šupů (každopádně však vkusnější než běžný sortiment v našich obchodech).
Měli jsme nutkání si něco koupit na památku i pro potěchu oka, ale právě obrovská nabídka a málo času nám nedovolili koupit nic. Snad příště.
Pohled z horní paluby trajektu na mesinskou úžinu a kontinentální Evropu. Tydy už bylo počasí mizerné, pršet začalo vlastně už v Santo Stefano di Camastra, takže příležitostí a chuti k fotografování bylo poskrovnu.
Plavba trajektem trvá asi 30 minut včetně přistávacích manévrů. Trajektů je zde tolik, že přestože byla rušná sobota, nemuseli jsme vůbec čekat.
Náš průvodce tvrdil, že přes úžinu nelze postavit most, protože úžinou prochází kontinentální zlom, který se projevuje pohybem ostrova vůči pevnině, což je pro stavbu mostů neřešitelný problém. Před dovolenou jsem však v médiích (v rádiu nebo v televizi - už nevím) zaslechl zprávu, že italská vláda schválila projekt výstavby mostu přes mesinskou úžinu. Zřejmě se problém podařilo vyřešit - asi teleskopický nebo gumový most.
Mafie (pokud zde ještě je), má o čem přemýšlet - stavební aktivity byly vždy jejich doména (viz seriál Chobotnice I. - X. a podobné).

 
Poznatky:

Sicílie je krásná země

Kdybych se zde usadil, určitě byl zde neprodával sekačky na trávu, trávy je zde poskrovnu i na udržovaných pozemcích.

Dana, jako sympatizanta ekologických aktivit, dráždily pohledy na enormní množství lomů. Těžba a zpracování kamene a stavebních hmot je zřejmě hlavní zdroj místní obživy.

Přestože Sicílie (alespoň část, ve které jsme se pohybovali) je očividně kamenitá (kam se na ni hrabe Vysočina nebo Valašsko),je zde úrodná země. Před naším příjezdem dlouho nepršelo, teploty byly trvale nad 30 °C, a přesto na udržovaných pozemcích se zdála půda, do červena zabarvená, kyprá a vlahá. Asi si bere vláhu ze vzduchu.

Silnice a dálnice.
Možná, že by tato zmínka patřila do jiné kapitoly, ale s ohledem na mnou neřízené pořadí čtení kapitol je to vlastně jedno.
Pro ty, kteří to dokážou posoudit, je to téma na samostatný tématický zájezd. Tunely, mosty, estakády, které v takovém množství nenajdete nikde v Evropě (přinejmenším). A to jsou zde úseky pocházející už z dvacátých let.
Po dálnicích a silnicích dálničního typu jsme jeli vlastně od Velkého Újezda (okres Přerov) až do Castellammare del Golfo, s výjimkou úseku Mikulov - Vídeň. Italské dálnice mají výborné značení, žádné bildboardy a reklamy. Ale velmi těžko budete hledat směrové tabule s kilometrickými vzdálenostmi, zejména, když sedíte uprostřed autobusu. Nakonec jsem několik zahlédl - umísťují se do středového pásu, jsou malé, špatně viditelné a je jich velmi málo. Takže pokud se chystáte autem do Itálie, udělejte si předem podle automapy itinerář, protože sledování vzdáleností je zde problém.
Velice se mi zamlouvalo značení silničních staveb, zejména mostů a tunelů. Před každou z těchto staveb je cedule s názvem a s vyznačenou délkou. Italové se zřejmě vyžívají v tunelech. Projížděli jsme i šedesátimetrové tunely, nad nimiž nabylo ani pět metrů zeminy - jinde by udělali zářez.
Italská vášeň v tunelech a moje zmínka o přestěhování mafie do postkomunistických států včetně ČR (viz hore) má svoje racionální jádro - nové tunely pod Strahovem, v Brně, u Moravské Třebové, u Lipníka a všeobecné tunelování tuto hypotézu jen potvrzují.

Florencie | Řím | Cesty po Sicílii | San Vito Lo Capo | Rezervace Lo Zingaro
| Sicílie 1998 | Obrázky z cest | Škvařilovi | WEB